„Život mě naučil, že mít kolem sebe lidi, kteří jsou na stejné vlnové délce je důležitým faktorem,“ říká módní designér Marcel Holubec. Nejnovější kolekci CONCRÈTE provází jeho dlouhodobá múza Mikina Dimunová.
Kolekce CONCRÈTE je oslavou domova a poctou přátelství
Módní designér Marcel Holubec W čerpá vždy inspiraci ze životních okolností, které momentálně přežívá
Modely jsou barevně neutrální, v odstínech šedé, černé s modrým akcentem, a materiálově pro autora typické; hedvábný satén, šifon a hedvábná organza, vlna, bavlna, kůže, neopren
Kolekce CONCRÈTE je oslavou domova a poctou přátelství
Když se řekne módní designér Marcel Holubec W, co si lidé mají okamžitě představit?
Člověka, který svojí kreativní činností v rámci oděvu chce přinést lidem touhu, potěšení a radost? To je to, co mě neustále obohacuje a vyvolává pocit štěstí, když tohle všechno vnímám u mých klientů. Přece jsem jen obyčejný kluk, který miluje svou práci a která mě naplňuje ve všech směrech. Jsem šťastný, že žiji v této době, že se můžu vyjádřit a tvořit v demokracii a moje tvorba není anonymní, jak to bylo v době před 89 rokem.
Víc a víc si uvědomuji, jaké mám štěstí a jak je důležité nezapomínat a naslouchat těm, kteří to přežili. Zároveň pociťuji deficit se dozvědět něco víc a je úžasné být v kontaktu s někým, kdo má přehled o módním světě, co se odehrálo v minulosti a samozřejmě, co se děje dnes. V tom je mi velmi blízká teoretička módy paní Dana Lapšanská, se kterou jsem v neustálém „módním kontaktu“. Velmi si jí za to vážím a také za to, že umí být ke mně kritická.
O tobě je známo, že poprvé jsi vyslovil ambici stát se módním designérem ve slohové práci, když jsi měl zhruba 13 let. Z čeho však tato touha pocházela?
Možná z toho, že jsem měl výtvarný talent, který se projevoval, že jsem kreslil postavy, na kterých jsem si zkoušel, jak oděv může změnit jejich celkový vzhled. A možná to byla moje první návštěva Paříže, kterou tak miluji. Zhruba ve 13-ti jsem si uvědomil, že to je skvělá profese pro mě a neuměl jsem si nic jiného představit, co bych mohl dělat. Potom to šlo zcela přirozeně a odešel jsem studovat tehdy na Střední průmyslovou školu oděvní v Trenčíně. Tam jsem získal své první krejčovské dovednosti, ze kterých v podstatě dosud žiji a které jsem samozřejmě dále rozvíjel. Krejčovské řemeslo má své zákonitosti a bez nich se dobrý módní design dělat nedá. Tato touha stát se módním designérem, nebo jakkoli to nazveme, byla jednoduše ve mně :).
